Lidé si mezi sebou co chvíli něco předávají. Někdy se něco daruje, někdy se něco kupuje nebo směňuje. A protože si nejsme nejednou fyzicky nablízku, musíme využít někoho, po kom to tomu druhému poslat. A protože ne vždy jede někdo z našich známých zrovna tam, kam je třeba, využijeme třeba poštu nebo kurýrní službu. Ty tu jsou od toho, aby právě dopravovaly zásilky od jejich odesílatele k příjemci.
Podat takovou zásilku nebývá problém. Jenže my odesílatelé samozřejmě nechceme, aby se s touto cestou něco nežádoucího stalo. A protože nám nikdo nedá záruku, že se bude s naší zásilkou cestou zacházet šetrně a ohleduplně, a protože se tato může ocitnout i vystavena nepřízni počasí nebo jiným vnějším vlivům, je třeba ji pořádně zabalit. Tak, aby obal zachránil v případně potřeby zasílaný obsah.
Je pochopitelné, že není zásilka jako zásilka. A proto se má zvolit vždy takový obalový materiál, který je k určitému konkrétnímu případu nejideálnější. Což není vždy totéž.
Někdy je tudíž lepší to, podruhé ono, a jindy třeba i igelitová obálka. A proč právě taková igelitová obálka? Proč takový plastový obal?
Je to prosté, pokud víte, jaké má tento použitý materiál vlastnosti a jak taková obálka vypadá. Je to ideální řešení, když se mají posílat nějaké zásilky větších rozměrů, především pak textil. Protože se sem takový obsah snadno vloží, uzavření je dílem okamžiku a díky vlastnostem plastu se to uvnitř neušpiní ani nezvlhne. Což je důležité. A na rozdíl od kartonových obalů je zde výhodou i to, že je taková obálka lehčí, obejde se bez vycpávkového materiálu a tudíž tu není ani příliš drahé poštovné. A protože je zevnitř začerněná, nikdo stejně jako u neprůhledného kartonu nepozná, co je uvnitř. Kromě adresáta, jenž ji nakonec po obdržení otevře. A uvnitř najde přesně to, co uvnitř najít má.
