Prvek okrasný i funkční – dřevěné zástěny byly velmi moderní již v období renesance a baroka a později také na přelomu 19. a 20. století, kdy světu a zejména Evropě vládla secese. Byly součástí interiérů a později vstoupily na zahradní pozemky ve vilových čtvrtích. Tato tradice se udržela dodnes, staly se spolu s pergolami, altány a přístřešky doplňkovou výbavou rodinných domů a některých lázeňských objektů. Kromě ryze praktických hledisek se budují i z důvodů estetických vzhledem k tomu, že lze velmi dobře sladit konstrukční provedení i povrchovou úpravu s okolním prostředím.
Zastínění kvůli soukromí – častým důvodem budování zástěn je oddělit prostor a uzavřít jej kvůli vlastnímu soukromí, například v blízkosti bazénu, u posezení na terase, u zastínění výhledu z okolních pozemků, z příjezdové komunikace apod. Zastínění může být celistvé či částečné ve vodorovných, svislých i šikmých pruzích.
Ochrana proti větru – v minulosti se v krajině poblíž lidských sídel budovaly větrolamy, dnes se s touto myšlenkou již téměř nikde nesetkáte, což je škoda, neboť vzrostlé stromy chránily zemědělskou úrodu i lidská obydlí před silnými, zejména západními větry. Dřevěná zástěna tuto funkci může částečně plnit, což je výhodné zejména u posezení pod pergolou či na otevřené terase.
Barevný dekor – nebuďte zbrklí a nesázejte na první povrchovou lazuru, co vám přijde pod ruku. Mnozí lidé rovněž volí příliš tmavé tóny ve snaze usnadnit si údržbové práce, v domnění, že tmavá lépe skryje prach a nečistoty. Nenechte se mást, i světlá zástěna může dlouho sloužit svému účelu, jestliže ji umístíme na vhodné místo mimo rozbahněný terén. Travnatá plocha, dlažba i kamenná drť či křemičitý písek na zpevněné půdě získá právě světlými odstíny dřeva zajímavý ráz, můžete volit kupříkladu dub, buk, modřín, borovici, ořech, třešeň, olši nebo břízu. Dobrou volbou může být i zelená lazura doplněná pnoucími rostlinami a např. kvetoucími růžemi.
